Před rozhodnutím nastoupit na Střední školu elektrotechnickou jsem se učil na Základní škole ve Velkém Újezdě. V deváté třídě jsem uvažoval, kam dále, a tak jsem jezdil po středních školách, které se zabývají technickými obory. Byl jsem v Olomouci, Přerově a konečně v Lipníku, kde mě škola uchvátila nejvíce. Ve škole bylo všechno zajímavé, no tak jsem tu lupnul přihlášku.

První ročník:

Při nástupu do prvního ročníku jsem se rozkoukával a zvykal si na středoškolský styl výuky. Také jsem se přihlásil na soutěž Enersol. Se soutěžní prací „Nezávislý dům“ jsme se spolužákem Františkem v krajské konkurenci nakonec úspěšní nebyli, ale zase jsem byl o něco chytřejší. Ke konci roku nás chytla pandemie jménem COVID 19. 

Druhý ročník:

Ročník distanční výuky byl zároveň nejlepší a nejhorší. Roční „prázdniny“ a na druhou stranu jsme se naučili nejméně.

Třetí ročník:

Ve třetím ročníku jsme se zase museli intenzivně začít učit. Nebudeme si lhát, bolelo to, ale návrat se zdařil v plném počtu. Tento ročník jsme se opětovně zúčastnili soutěže Enersol, tentokrát se soutěžní prací „Spoření energií“ a umístili jsme se na pátém místě.

Čtvrtý ročník:

Ročník velkých rozhodnutí a příprav k maturitní zkoušce a na vysokou školu, na kterou směřuji. Ročník náročný, plný nocí beze spánku, chuti to vzdát… ale nevzdali jsme to a jedeme dál! A protože jsem toho neměl dost, přihlásil jsem se do prvního ročníku Středoškolské odborné soutěže vyhlášené Chropyňskou strojírnou. Sklidil jsem v ní úspěch a byl vyhlášen „největším inovátorem soutěže“. Vážím si hodnocení z úst ředitele společnosti, který o mě napsal: „Pan Jiří Maňák soutěžil v kategorii „Návrh logiky a řešení řízení transportního dopravníku“, kde nám byla předložena, a v rámci obhajoby prezentována práce s názvem „Návrh dopravníku pro plošné spoje“. Úkol byl zpracován na velmi vysoké úrovni a jediná výtka našeho hodnocení směřovala k tomu, že pan Maňák nevyužil v plné míře nabízených konzultací, a proto se odchýlil od zadaného tématu. To ho stálo cenné body v celkovém hodnocení soutěže. Samotný dopravník byl v jeho pojetí, místo hlavního tématu, jen jednou z částí, a proto mu už nemohl věnovat tolik prostoru. Šíře záběru, množství řešených témat a hlavně komplexnost přístupu k jejich řešení byla ovšem obdivuhodná a práce samotná by, dle mého názoru, bez problému uspěla jako bakalářská práce, a to včetně její obhajoby. I z tohoto důvodu jsme se při závěrečném hodnocení rozhodli panu Maňákovi udělit cenu „největšího inovátora soutěže“, kterou si naprosto oprávněně zaslouží. Závěrem bych chtěl Jiřímu popřát hodně úspěchů u maturity, úspěšné přijetí ke studiu na vysoké škole a do budoucna spoustu podobně skvělých nápadů, jaké měl při vypracování práce.“

A teď máme před maturitou, tak už není času nazbyt a je nutno se učit a neztrácet naději. Někdy mám pocit, že všechno stojí za starou bačkoru, nikdy už bych nešel na maturitní obor, protože to je na hlavu jak sviňa 😊.